Kronika
Odešel profesor Aleš Vondráček
21.9.2014
Veliké smutky jsou na tomto světě a nikdo neví, jak se těm smutkům vyhnout,
dokažme vzít za úzkost jak za kliku a vejít...
(J. Skácel)
Zkusme společně vejít do vzpomínek na velkého kantora, člověka a kamaráda, který nás v sobotu 20. září opustil.
Aleš ve školní lavici
Co ovlivnilo velkého demokrata a skutečného profesora Aleše Vondráčka? Jaké byly jeho školní začátky?
V roce 1947 Aleš po náročných zkouškách nastoupil do primy Anglického gymnázia v Praze. Na škole učili mnozí Britové a Britky a snažili se z žáků vychovat opravdové gentlemany. Tato exkluzivní škola však byla po únoru 1948 zrušena a Aleš byl nucen 1. září 48 nastoupit do 7. třídy základní školy podle obvodu bydliště. Byl to, jak píše ve své vzpomínkové knize Před katedrou za katedrou, opravdový šok.
„Především se nestalo to, co naivní učitelé očekávali, že gymnazisté zvednou úroveň základních škol. Absolutně ne. Prostě jsme se přizpůsobili. Samozřejmě, z gymnázia jsme se uměli učit, poslouchat, vnímat, slušněji mluvit, věděli jsme mnohé, co se teprve mělo probírat, ale za pár měsíců z nás byli stejní chachaři, abych použil výrazu ze své rodné Ostravy.“ Jedenáctiletá škola byla pro Aleše tedy opravdovou školou života. Snad právě tyto osobní zkušenosti ho ovlivnily v pozdějším pedagogickém působení. Vždy byl důrazným zastáncem osmiletých gymnázií, opravdové vzdělanosti a gentlemanství. Často vysvětloval ostatním, že nadaní žáci mají právo na kvalitní vzdělání a že jednotná škola pro všechny ničemu neprospívá.
V padesátých letech studoval historii na Vysoké škole Pedagogické v Praze. Ač doba svobodným názorům příliš nepřála, přesto zde Aleš potkal řadu osobností demokratického smýšlení. Později absolvoval ještě anglický jazyk na Pedagogické fakultě UK v Praze.
Aleš za katedrou
Aleš začal učit v září 1958. Nastoupil na tehdejší střední školu v Dobříši. Tehdy se ocitl ve zcela jiných politických poměrech než na fakultě. Po čtrnácti dnech si ho tehdejší ředitel zavolal a položil mu otázku: „Jak to máš s pánbíčkem?“ A tak se Aleš začal vykrucovat a hovořit o deistech...
Nechtěl uvést, že není ateistou, ale lhát se mu také nechtělo.
V učitelském sboru však brzy našel i přátele. Na prvním místě uvádí Mirka Oliče, s nímž ho zpočátku sblížila skautská minulost. Tento muž Aleše velmi ovlivnil - stali se přáteli na celý život a oba dva nakonec po určitou dobu střední školu v Dobříši řídili. Aleš rád vzpomínal na Miroslava Oliče jako na ředitele nestraníka, křesťanského filozofa a skautského vůdce, který vnesl do této školy ducha demokratičnosti, spravedlnosti a úcty ke vzdělání.
Aleš Vondráček řídil školu v letech 1990 - 1998. Ve svém působení navázal na ty nejlepší „oličovské“ demokratické tradice. Rozhodl se zrušit bariéry mezi profesory a studenty. Studenti směli vyslovovat své názory, jejich zástupci se mohli účastnit i pedagogických rad atd. Přihlásil se k čapkovskému odkazu a pro školu získal název Gymnázium Karla Čapka v Dobříši. Zapojil školu do mnoha úspěšných mezinárodních projektů.
Na konci devadesátých let působil Aleš Vondráček na MŠMT. Tehdy měl na starosti regionální školství. Ve své nové funkci obstál dobře, ale nikdy se netajil tím, že ho více baví ovlivňovat chod dění zdola. Z ministerstva se vrátil znovu za katedru a na „svém gymnáziu“ učil až do konce svých dnů.
Aleš básníkem
Rádi bychom Tě, Aleši, ještě potkávali na chodbách školy. Od září jsme s Tebou zase počítali. Nikdy ti nebylo gymnázium lhostejné a zasvětil jsi mu celý svůj život. Ještě stále bychom se mohli od tebe učit a čerpat ze studnice Tvé moudrosti ... Měl jsi rád poezii, hlavně tu anglickou, rád jsi ji překládal, ale psal jsi i vlastní verše. V jedné své básni uvádíš:
Život je jenom souslednost chvil,
když aspoň jedna přetrvá,
ví, že tu byl, ví, proč tu byl...
Ty jsi svůj život uměl naplnit dobrým dílem, které přetrvává v hlavách i duších několika generací Tvých studentů i kolegů. Děkujeme.
související články: Aleš Vondráček vzpomínáme